ŠPINAVÁ OD BAREV SE SNAD UŽ NARODILA. UČITELÉ OD ZÁKLADKY TVRDILI, ŽE MÁ VÝJIMEČNÝ CIT PRO BARVY
PROTO SE K BARVÁM PO LETECH MATEŘSKÉ VRÁTILA. 
ASI UŽ NADOBRO.  
JE KREATIVNÍ ŽENA S DUŠÍ UMĚLCE.

DĚLÁM SVĚT BAREVNĚJŠÍ. OBLÉKÁM ŽENY DO HEDVÁBÍ. POMÁHÁM ŽENÁM OBJEVIT BARVY  JEJICH DUŠE A TĚLA.

JAK TO VLASTNĚ ZAČALO? EGO V OBLACÍCH...

MŮJ PŘÍBĚH

V dětství jsem měla kufříky plné hadříků na panenky. Potřebovaly nejrůžnější “modely”, od sukní, halenek až po pletené svetříky. A neustále mi projížděly hlavou další a další nápady, co bych ještě měla vyrobit, aby přece nebyly nahé. Hrozně mě to bavilo.

Umím šít, ale nejsem švadlena. 

Nebo jsem často prohrabávala mamičinu skříň. Ne tu, ve které měla šaty (to jen někdy). Ale tu, ve které měla nejrůznější látky. To byl ráj! 

Milovala jsem papírové oblékací panenky...

Vzpomínáte si na to taky? Ty "oblečky" na panenky měly takové papírové záložky, které se musely ohnout, aby to na panence drželo.

Milovala jsem i takovou tu papírovou šablonu, na které měla holčička okýnko místo šatů a vespod se posouval barevný proužek, takže dívka na obrázku mohla mít najednou nejrůznější dezény a barvy šatů.

TEDA! TO BYLO NĚCO!!

Sama jsem si takové “hračky” vyráběla.  

Kreslila si nejrůznější panenky a princezny a pak vybarvovala a vymýšlela různé vzory. Vzory a barevné kombinace.

To mě fascinovalo! Tolik možností...a pořád jsem neměla dost :-) 

Miluju látky...miluju barvy...

Když jsem byla na střední na intru, půjčovaly jsme si s holkama oblečení…některé to asi znáte :-) V té době v obchodech nic moc nebylo (no, spíš nic). Spolužačka si jednou ode mě něco půjčila. Košili, kterou jsem si sama ušila. Měla maminku švadlenu, krejčovou. 

Pochopitelně mi ji chtěla vrátit vypranou, tak ji vzala domů. Po víkendu, když zase přijela, vzkazovala od maminky, že jsem moc šikovná, že to mám krásně a pečlivě ušito.

Mé ego v tu chvíli narostlo do nadoblačných výšin!!


 

Asi si umíte představit, co to znamenalo pro 17tiletou holku - puberťačku! Ušila jsem si toho spoustu (když v těch obchodech teda nic nebylo). Většinou podle Burdy, to byla moje “VELKÁ ŠKOLA ŠITÍ”. Většinu z toho jsem nosila doslova do roztrhání.

Samozřejmě, za tu dobu jsem občas něco i pokazila, ale většinou tak, že se to dalo spravit.
Vypárat a znovu ušít.
Případně ještě několikrát za sebou…vypárat a znovu ušít. Uff! 

Na mateřské jsem občas něco ušila dětem. To většinou nebylo moc času. Kdo má děti, chápe. Po mateřské jsem začala vypomáhat v manželově firmě. Nejdřív, že jako budu dělat návrhy a tak, ale najednou byla zapotřebí účetní, protože naše šla na mateřskou. V té době toho bylo relativně málo, tak jsem na to kývla. Manžel se mnou měl občas nervy, když jsem nedokázala něco pochopit (z ekonomiky, z fungování firmy), protože tohle jsem v životě předtím nemusela dělat.

Já, s výtvarnou školou a účetní!! Proboha!

Jak šel čas, dokladů a účta přibývalo, firma se rozrůstala. Ne že by mě to před tím nějak extra bavilo, ale v podstatě mi to nevadilo. Mám počtářský mozek :-) Ale po nějakém čase jsem začínala cítit únavu a frustraci. Rozhodla jsem se, že tohle už dál dělat nechci. Konec. Šlus. Amen.

Bohužel to byl konec nejen práce ve firmě, ale I našeho manželství. Nemyslím, že to s tím přímo nějak souviselo (i když, kdo ví, všechno se vším souvisí), ale odehrálo se to ve stejný okamžik, prakticky v jeden den. Ale o tom třeba někdy jindy.

Vůbec jsem netušila, co budu dělat! Svět se mi zhroutil (naštěstí jen na chvíli). Znáte to pořekadlo? "Co Tě nezabije, to Tě posílí."

Chvíli jsem se prokousávala jako zaměstnanec ZUŠky a střediska volného času. Skvělá zkušenost.

Ale nic pro mě!


 

A to byl začátek mé nové cesty. Z ničeho.
Z nuly. Sama.

Začala jsem tvořit z hedvábí. Vždycky jsem to chtěla zkusit. Lákalo mě, že můžu spojit svůj barevný um s praktickým využitím. Říká se tomu "užité umění" nebo "užitá malba", což je vlastně obor, který jsem studovala. "Menší" oklikou jsem se k němu vrátila.

Objevila jsem Fler. Zkusila namalovat pár hedvábných šátků. Ale dlouho se mi nic neprodalo. Fler znalo ještě docela málo lidí. A taky chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to celé funguje.

Po půl roce první blikající NOVÁ OBJEDNÁVKA!!  

Neuvěřitelná radost!!

A od té doby spolu žili šťastně........ tak né no :-) 

Pomalounku se obchod rozbíhal do dnešní podoby. Přicházely nové nápady. Po šátcích přišly obří hedvábné šály. A co když zkusím z toho barveného hedvábí ušít sukni...??

Přece to musí být fantastický zážitek...cítit, jak hedvábí šustí při chůzi. O pocitu hebkosti ani nemluvě!

O hedvábné sukně začal být velký zájem. Ani se nedivím. Je to naprosto úžasný materiál  a na trhu jsem u nás v té době nic podobného nenašla. Pokud se chcete dozvědět zajímavosti okolo hedvábí, stáhněte si e-book zdarma.
V současnosti jsem majitelkou e-shopu na hedvábné výrobky u nás i na Slovensku.  

Chci eBook O hedvábí

TATO KNIHA BYLA PRO MĚ ZLOMOVÁ :)

STÁHNOUT EBOOK ZDARMA

Přidejte se na facebooku

Miluju Vaše komentáře :)

  • Danuša Latiaková 13.10.2015 17:35

    Máte toho ozaj dosť prežitého Laduška,obdivujem Vás,ste šikovnica,ja by som to asi nedokázala…a máte krásne oči :)

  • Adéla kubešová 01.04.2015 16:25

    Wow! Teda Lado, klobouk dolů! Ty příběhy na vašich stránkach jsou uzasne. „Radost bydlet“ ano, je potreba mit radost ze všeho co děláme a tvorba šátků a oblečení z hedvábí, no co muže být pro ženu krásnějšího! A ty papírové oblečky na panenky jsme taky se sestrou milovaly. Co hodin jsme u toho strávily.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.